Phoenix - Terapie něhou 1

Na aktuální stav duševního zdraví v naší civilizaci jakoby reaguje Vesmír tím, že nechává vznikat řadu nových netradičních terapií. Jedním z mnoha protagonistů tohoto proudu je ing. Jan Havelka, jehož Terapie něhou působí napoprvé opravdu netradičně.

... ale jen napoprvé. Chcete-li někomu pomoci pozvednout ducha a nejste-li příliš zatíženi civilizačními zákazy, instinktivně jej pohladíte. Při tom si snadno všimnete, že osobu opačného pohlaví pohladíte obvykle s větší chutí.

Kde jste vzal odhodlání začít něco takového nabízet?

Mám dojem, jakoby nám Vesmír v poslední době utahoval transformační šrouby tak, že pomalu přestává být únosné živit se něčím, co není v souladu se základním tíhnutím naší duše. Cítím tento tlak někdy velmi naléhavě a pokouším se na něj reagovat jak nejlépe umím. To je ta těžší stránka věci. Tou radostnější stránkou Terapie něhou je úleva z přiznání sobě samému, že jsem něco takového tajně toužil dělat odjakživa.

Co konkrétně znamená Terapie něhou?

Znamená pohlazení po těle i po duši. Terapie něhou spočívá v normálním terapeutickém dialogu, vedeném v atmosféře lidské blízkosti a něhy vyšší. S novou klientkou si nejprve uděláme nezávaznou „seznamovací půlhodinku“, v níž probereme důvody, kvůli kterým klientka přišla, pokusíme se společně zformulovat její „objednávku“ a ujasníme si, je-li reálné takovou poptávku v rámci Terapie něhou uspokojit. Zároveň si všímáme jak nám spolu je.

Proč?

Terapie něhou je procedura z principu příjemná, která může fungovat pouze při určité vzájemné sympatii. Pokud klientka sympatii ke mně nepocítí, terapie u ní pravděpodobně nezafunguje. Na konci seznamovací půlhodinky obvykle víme, chce-li se nám spolupracovat, a co má být cílem terapie.

Spolupráce je rozvržena do šesti dvouhodinových sezení. Jedno sezení by bylo málo – k prohloubení důvěry a otevřenosti dochází obvykle až ve druhém či třetím sezení, kdy se teprve začíná opravdu něco dít. Limit šesti sezení je prevencí „nekonečné terapie“ a jasnou zprávou pro podvědomí klientky, že v Terapii něhou se jedná přeci jenom o vztah profesionální, nikoliv milostný.

Nebojíte se závislosti klientek na vaší osobě?

Bojím. Přesněji řečeno, potřebuji mít krajně pečlivě ošetřeno, že k ní nebude docházet, a mít připravený krizový scénář pro případ, že by k ní došlo, abych se bát nemusel. Riziko závislosti v Terapii něhou je podobné, jako riziko sepse u chirurgických zákroků, vyplatí se mu předcházet.

Co se děje při sezení Terapie něhou?

Zevně se děje to, že klientka se posadí do pohodlné anatomické židle. Namažu si na ruce špetku aromaterapeutického krému, pustím tichou spirituální hudbu, postavím se za klientku a položím jí ruce na ramena. Počkám, až se navodí meditativní atmosféra, a pak jí začnu jemně hladit šíji a ramena. Při tom si povídáme, nebo mlčíme, podle toho, jak jsme se dohodli v seznamovací půlhodince.

A co se při tom děje vnitřně?

Dobrá otázka. Na začátku poprosím tichou modlitbou o lásku a léčivou pomoc pro klientku. Snažím se napojit na Zdroj, který vyciťuji nahoře, a stát se průlivem, kterým teče něha z tohoto zdroje skrze mé ruce ke klientce. Někdy při tom vysloveně vnímám, jak skrze mé ruce hladí klientku sám Vesmír. Někdy jakoby přicházela láskyplná poselství, která klientce tlumočím. Někdy se klientka ptá a Vesmír jí mými ústy odpovídá. Ale takovéto malé zázraky se nedějí pokaždé, a hlavně já nemám žádné prostředky jak je na Vesmíru vynutit. V ostatním čase si s klientkou normálně povídáme a já ji při tom hladím.

Prošel jste výcvikem regresní terapie. Proč jste se jí přestal věnovat?

Pokorně přiznávám, že jsem asi nebyl úplně nejlepší regresní terapeut, protože jsem se nikdy nedokázal zbavit pochybností, jestli to, co se v regresích vybavuje, je skutečné a pomáhající. Prošel jsem se svými klienty, i sám jako klient, řadu „minulých životů“ a jakýmsi způsobem jsem se toho dost nabažil.

Regresní terapie je analytická disciplína, která pátrá po minulých kořenech současných problémů. V roli regresního terapeuta jsem často vnímal svého klienta jako napůl uschlý strom. Postupně se mi přestávalo chtít hledat a řešit příčiny klientovy žízně v dávné minulosti, a čím dál víc jsem si uvědomoval svoji touhu „normálně mu dát napít v přítomnosti“.

Když jsem s Terapií něhou začínal, ze zvyku jsem reagovával na klientovy obtíže analyticky, čili vyptával jsem se po jejich kořenech. V takových chvílích jsem často vnímal „intervenci shůry“, odkud jako bych slyšel: „Neanalyzuj, nepátrej, jenom hlaď a tlumoč kosmickou lásku. Vyřiď klientce, že Vesmír ji má rád už teď, i se všemi jejími bloky. Tím se jí pomůže nejúčinněji.“

Cožpak není cílem terapie bloky odstraňovat?

Bloky jsem se učil odstraňovat řadu let, a přestávám si být jistý, jestli jejich odstranění zvnějšku – tak jak to dělá například regresní terapie – je pro klienta skutečnou pomocí, řekněme i z hlediska věčnosti.

Líbí se mi citát z G.K Chestertona: „Pokaždé, když posunete plot, v první řadě se zeptejte, proč tam ten plot vůbec byl.“ Proč má lidská psychika sklon vytvářet si bloky? Může mít toto omezení volnosti nějakou přirozenou funkci? Mám pracovní hypotézu, že vyvíjející se lidský charakter potřebuje být nějakou dobu fixován svými bloky asi podobně, jako se mladý stromek preventivně vyvazuje ke kůlu. Proto se v Terapii něhou zaměřuji raději na doplnění vláhy, něhy do citové nádrže, než na dnes tak moderní „odblokovávání“.

Začátkem září 2003 vysílala TV Nova o Terapii něhou desetiminutovou reportáž. Jak vás napadlo takto se zviditelňovat?

Nenapadlo to mě, byl jsem osloven reportérkou z TV Nova a nějakou dobu kladl odpor, neboť jsem neměl příliš chuti vystupovat v televizi, obzvlášť na Nově. Kromě to jsem si byl vědom, že točit reportáž teprve po třičtvrtěročním provozu je poněkud předčasné. Obratná paní reportérka ve spolupráci s Vesmírem a mojí probouzející se ješitností mě během několika týdnů „zlomili ke spolupráci“.

Jak jde dohromady „Vesmír a ješitnost“?

Zajímavě. Ješitnost se přihlásila pocitem „chci se zviditelnit, chci vyniknout, ale bojím se případné ostudy“. Vesmír jakoby to komentoval slovy: “Nic proti ničemu, reportáž v televizi zviditelní ideu Terapie něhou, ale neposkytne prostor pro rozvoj tvé ješitnosti“. Dopadlo to nakonec přesně tak. Díky pár sprosťárničkám ze strany TV Nova (sexuolog v reportáži označil Terapii něhou za prostituci, fiktivní klientka – členka štábu Novy – do kamery prohlásila, že být tam se mnou sama, určitě bych po ní chtěl víc) mi tam moc prostoru pro rozvoj ješitnosti vskutku nezůstalo. Přitom myšlenka Terapie něhou šla do světa vcelku bez zkreslení.

Každou chvíli se odvoláváte na „Vesmír“, co přesně tím myslíte?

Aspekt „spolupráce s Vesmírem“ mi na celé věci připadá nejzajímavější a nejdůležitější. Co tím „Vesmírem“ myslím, se ani nepokouším blíže specifikovat, neboť znám desítky „map neviditelného světa“, jejichž zjevným problémem je vzájemná neslučitelnost, tudíž si chci vystačit bez nich.

Kořeny mé „touhy po konkrétním kontaktu s Vesmírem“ velmi zesílily v dobách výcviku regresní terapie. Tehdy jsem začal pociťovat nedostatek svého kontaktu s Vesmírem už docela natvrdo a dosti bolestně, protože v tajemstvích duše bližního svého se bez nápovědy shůry někdy prostě vyznat nelze. Bližní v roli klienta v regresi trpí jak zvíře, vy jako terapeut si s ním nevíte rady, prosíte o pomoc shůry jako o život, a pomoc často nepřichází.

Když jsem začal koncipovat projekt Terapie něhou, vstoupil mi do toho Vesmír velmi nečekaně a velmi zřetelně, a začal mi jakoby se zpožděním dávat tu pomoc, o kterou jsem prosil v roli regresního terapeuta. To je pro mě asi nejdůležitějším „razítkem shůry“, že Terapie něhou se opravdu vyvíjí ve spolupráci s Vesmírem. Frekvence „relací s Vesmírem“ v Terapii něhou je pro mě neobvykle vysoká. Vážím si toho a snažím se počínat si tak, abych toho byl hoden i nadále. Chci být vůči svému okolí transparentní, což znamená tlumočit vlivy z Vesmíru přicházející co nejupřímněji. Snažím se o to i teď, když odpovídám na vaše inspirující otázky. Toužím být průzračným průlivem láskyplných vlivů z Vesmíru a sám jsem velmi zvědavý, kam se to vyvine.

Co byste na závěr vzkázal potenciálním klientkám?

Že jenom skrze klientky mi může Vesmír ukázat, nakolik vzbudí Terapie něhou opravdový zájem. A když to dopadne dobře, tak skrze Terapii něhou jim Vesmír bude moci ukázat, jak je má rád.

Jiří Hrubý
 4. 9. 2003