4 otázky pro ... Jana Havelku:
Ing. Jan Havelka občas přispívá do Regenerace svými články a pravidelně
se stará o naše internetové stránky. Kromě počítačových příruček napsal
s Petrem Velechovským knihu Modrá Alfa.
Můžete čtenářům prozradit, co vás – webového žurnalistu – vedlo k nápadu
začít nabízet „Terapii něhou“? Už sám název budí nedůvěru i zvědavost.
Víte, já si připadám být na duchovní cestě už od roku 1970, kdy mě
okouzlila osobnost a učení Eduarda Tomáše. Od té doby se snažím své pozemské
působení uvádět do souladu s nasměrováním své duše – a sám jsem překvapen, jak
mi to už trvá dlouho (smích). V životě jsem absolvoval řadu řízených meditací
na téma „co je mojí skutečnou parketou“. Zatímco normální lidé po takové
meditaci často s nadšením hovořili například o svém poslání šířit duchovno, já
jsem v takových situacích obvykle stydlivě mlčel. Mně se totiž pokaždé
vynořilo poslání „Hladit ženy pro jejich dobro“.
Skutečně kontroverzní poslání. Jak jste s ním naložil?
Dobrých dvacet let jsem je potlačoval, s postupně narůstajícím smutkem.
Před rokem jako bych zachytil jemný signál, že snad už můžu začít. Jednou
z výhod přicházejícího stáří je totiž pochopení, že člověk už může přestat
cokoliv odkládat. Tak jsem sedl, napsal projekt Terapie něhou a začal ho
rozesílat k oponentuře lidem, kterých si vážím. Dostal jsem řadu nejrůznějších
reakcí, z nichž některé mi velmi pomohly dát ideji terapie něhou poměrně dost
pečlivě vybroušený tvar. Pak jsem pro svůj milovaný projekt udělal internetové
stránky a opatrně jej spustil do zkušebního provozu.
Zkušební provoz se chýlí ke konci a já si právě připadám jako kluk, který
předlouho snil o úplně novém typu letadélka. Odhodlal se postavit prototyp,
ale velice se bál, že nebude létat, protože kdyby něco takového skutečně
létalo, už dávno by se to vyrábělo sériově. A prototyp létá naprosto skvěle –
sezení Terapie něhou jsou obvykle velmi příjemná a šťastná.
V Terapii něhou překračujete tabu klasické psychoterapie – zákaz fyzického
kontaktu s klientem. Nebojíte se následků?
Terapie něhou není psychoterapie, i když se k ní blíží asi víc, než
například muzikoterapie či aromaterapie, a maséři se svých klientek fyzicky
dotýkají určitě víc než já. Nebezpečí něhy nespočívá v fyzickém kontaktu, ale
ve všeobecné citové vyhladovělosti. Proto si také klientky do Terapie něhou
pečlivě vybírám a velký důraz kladu na prevenci možnosti vzniku závislosti na
osobě terapeuta. Možná proto se dosud žádné nepříznivé následky neprojevily.
Zato se často projevuje něco velmi příznivého. Na nebývale svobodný prostor
v Terapie něhou reaguje lidská duše přirozeným volným pohybem vzhůru, takže ve
výsledku je to celé duchovnější záležitostí, než jsem sám čekal. Vzestupný
pohyb duše v Terapii něhou je inspirován vrozenou lidskou touhou po povznesení
– a pro mě je radostí mu asistovat.
Z jakých duchovních či jiných zdrojů Terapie něhou vychází?
Jednak z myšlenek mého milovaného Abd-ru-shina, jednak z jakési pomalu se
vynořující kolektivní paměti lidstva. Nějakému takovému podobnému povolání se
možná ještě ve starověku věnovala poměrně početná skupina lidí – chrámových
kněží a kněžek. S jistou nadsázkou lze říci, že tito lidé dnes hledají svoji
parketu s obtížemi, neboť jejich „původní povolání“ už několik tisíc let
neexistuje. Ukazuje se, že právě tito lidé teď začínají přicházet do Terapie
něhou a pro ně především je také určena.
Jan Zahradník
22. 6. 2003
|
