Dva roky po terapii
Je pravda, že několik měsíců po terapii jsem cítila euforii a také se v mém
životě krátce po té objevili dva muži (tedy jeden po druhém :-)), se kterými
jsem dokázala navázat hluboký vztah a tím myslím takový, že tam nechybělo
sdílení, což u mých předešlých vztahů chybělo, vždy před tím mně chyběl
oboustranný zájem, jak se cítí ten druhý atp.... Také jsem velmi po malých
krůčkách dokázala navazovat vztah se svojí vnitřní holčičkou a tím pádem i
s tím, abych dokázala realizovat to, co mi dělá radost. Zároveň jsem se začala
snažit o to, abych byla schopná poskytnout jí oporu, pokud se cítila smutná
a nešťastná.
V tomhle směru jsem myslím dozrála a nyní se cítím dospělá a vím, že mohu být
za svoje pocity i zodpovědná. Je pravda, že mnohé pocity i pramení z vnitřního
naprogramování, které máme v našem počítači „mozku“... Chodila jsem teď nedávno
za jedním koučem, který tomu říká emocionální rovnice. Mně se to zdálo geniální
a tak jsem začala na svých emocionálních rovnicích pracovat, jenže vyšlo najevo,
že těchto negativních rovnic mám v podvědomí stovky, a tak by to trvalo nejméně
dva roky, než bych to dala do pořádku a také spoustu peněz.
V podstatě bych řekla, že terapie něhou mi dala sílu změnit můj život
k lepšímu, i když to prozatím šlo po malých krůčkách. Zatím jsem se cítila jak
na horské dráze (nahoru, dolů)... ale teď jsem opravdu již rozhodnutá, že to
změním. Už nechci být ve fázi hledání ale realizace!!!
Rozhodla jsem se, že prodám chalupu, ve které bydlím a kterou mi daroval můj
otec. Představa byla jiná….že se tu usadím, budu mít děti…atp., jenže se tu
necítím dobře a nesedí mi to. Vůbec jsem v sobě dlouho hledala odvahu si to
přiznat. Nyní opravdu chalupu prodávám a chci se přestěhovat do bytu. Opravdu
nemám sedlácké pudy a toužím po svobodě. Myslím si, že potom budu mít více
prostoru napojit se na svoje touhy a hlavně budu dělat malé krůčky k jejich
postupné realizaci… Předešlé generace jen tvrdě pracovaly a snažily se
o přežití… Nemám kde „okopírovat“ jak se to dělá, když člověk jde za svojí
touhou a pak jí realizuje… Myslím, že ale pan Havelka je zrovna tohoto „zářným“
příkladem a s jeho pomocí se to dá určitě dokázat.
Zatím jsem si dovolila dělat radost a jít za svou touhou sem tam občas….ale
ráda bych, aby se to stalo mým životním stylem. A k tomu jsem se nyní rozhodla
a začínám s tím něco dělat J.
M. P. (19. 10. 2009)
(kontakt pro vážné dotazy na vyžádání u terapeuta)
|
