Starší texty:

1. Principy terapie něhou

Terapie něhou vychází z poznatku, že jedním z omezujících faktorů spokojenosti v životě je nedostatek něhy, kterým více či méně chronicky trpí většina lidí v naší civilizaci, a to jak ve vztazích mezi lidmi navzájem, tak ve vztahu k Vesmíru. Cílem Terapie něhou je v přísně kontrolovaných podmínkách tento nedostatek něhy vyhojit a zvýšené vitality terapeuticky využít k žádoucím změnám v životě klientky.

Cíle

Nedostatek něhy nelze touto cestou vyhojit natrvalo. Prvním terapeutickým cílem je stimulace schopností klientky obstarat si dostatek něhy vlastními silami, čili podpořit hojnější vzájemné poskytování něhy v rámci jejího páru nebo stimulovat nalezení správného partnera a prohloubit její láskyplný vztah s kosmem.

Na terapii něhou lze pohlížet jako na „nevratnou emocionální půjčku“, která klientce doplní aktuální deficit v její citové nádrži, a tím jí může pomoci nastartovat takové změny v životě, jež jí usnadní dosahování emocionální a spirituální stability vlastními silami. Doplnění citové nádrže se okamžitě projevuje zvýšením vitality. Toho lze terapeuticky využít k dosažení nejdůležitějšího terapeutického cíle - získání hlubšího vhledu do svého vlastního života, k získání lepšího nadhledu nad svými obtížemi, především však k harmonizaci vztahu s Vesmírem.

(J.H., 2002)   

2. Etika něhy

Podmínkou mocného hojivého působení něhy je dodržení čistoty, což lze nejpřesněji vyjádřit jako zachování cudnosti.

Čistota

V chápání čistoty něhy má naše civilizace velký prostor ke zlepšení. „Klasické“ pojetí etiky „povoluje“ něhu pouze v určitých případech, obvykle mezi členy rodiny, nejlépe uznané státem či církví. Jelikož něha se pozemskými společenskými zvyklostmi obvykle neřídí, uzavřené hranice klasické rodiny příliš nerespektuje. Zato velice citlivě respektuje hranice energetické, například se zcela zablokuje obyčejnou nesympatií.

Zatímco „klasické“ pojetí etiky považuje za neetické prožívat něhu mimo rámec rodiny, z hlediska něhy samotné není etické provozování pokusů o něhu všude tam, kde k tomu chybí první nejdůležitější předpoklad – vzájemná hluboká sympatie – a to i v církví uznaném manželství.

Cudnost

Cudnost je duchovní vyjádření citu pro čistotu, který je úzce spojen s láskou.

„Kdo neustále při svém konání myslí na to, aby nezpůsobil škodu svému bližnímu, který mu důvěřuje, a neučiní nic, co by ho i později mohlo trápit, ten bude vždy jednat tak, že zůstane duchovně neobtížen a může proto býti nazýván v pravdě cudným.“ (Abd-ru-shin)

V Terapii něhou je takto pojatá cudnost bezpodmínečně respektována. Tento respekt je zdrojem základního pocitu bezpečí.

(J.H., 2002)   

3. Něha v naší civilizaci

Naše civilizace nás zabezpečuje poměrně důstojným materiálním přebytkem. Zároveň se snaží stimulovat materiální spotřebu vizemi ještě šťastnějšího života skrze ještě další stupňování materiálního přebytku. Zdá se, že tento model, přestože stále ekonomicky funguje, psychologicky už dosahuje svých limitů.

Reakcí na tuto situaci je současný rostoucí příklon k duchovnosti a sexualitě.

Duchovnost

Motorem rostoucího zájmu o duchovnost je naléhavá společenská poptávka po vyšších, čistších a smysluplnějších zkušenostech. Podstatou většiny duchovních nauk je rozlišování božství jako vyššího principu a lidství jako principu nižšího. Nižší lidský princip je považován buď za vysloveně hříšný (dědičný hřích v křesťanství) nebo alespoň nekompetentní (channeling, jóga, New Age). Duchovní nauky slibují zvýšení kvality života zdůrazněním vyšších božských principů na úkor nižších principů lidských. Za původce všeho utrpení bývá označována právě lidská přirozenost, jmenovitě „ego“.

Duchovnost je sofistikovanější variantou životního konceptu než konzum, neboť její limity lze obvykle poznat až po delším úsilí. Řada skutečností popisovaných duchovními naukami neexistuje o mnoho reálněji než „císařovy nové šaty“, což hodně lidí od duchovnosti instinktivně odrazuje.

Sexualita

Příčinou rostoucího zájmu o sexualitu je naléhavá poptávka po zkušenostech radosti. Odpovědí na tuto poptávku je rozvinutý průmysl sexuálních služeb, které nabízejí radost v prvním plánu. Limitem sexuálně svobodného životního konceptu je nedostatek etické čistoty, který řadu lidí od těchto zdrojů radosti odrazuje.

Co je něha

Něha je „někde mezi sexem a duchovností“, neboť v sobě spojuje aspekt čistoty s aspektem radosti. Je to velmi přirozený a hluboce uspokojivý prožitek blízkého kontaktu s druhým člověkem, případně s celým Vesmírem, současně zahrnující náklonnost, porozumění a obvykle i příjemné fyzické doteky. Něha může být eroticky zabarvená, ale také nemusí, například ve vztahu rodič–dítě. V případě kontaktu s celým Vesmírem může mít něha výrazně spirituální povahu.

Podmínkou vzniku něhy je taková kombinace aktérů, která je pociťována alespoň jako „sympatie“. Tyto kombinující se „vlastnosti“ bývají popisovány slovy „energie“ či „chemie“. Správná energie pro něhu se pozná velice jednoduše – představa prožitku něhy s člověkem „se správnou energií“ vyvolává přirozenou potřebu dotyčného hýčkat a projevovat mu náklonnost. Je-li partnerem sám Vesmír, může takováto náklonnost bezprostředně harmonizovat celkový životní postoj.

Dispozice k něze patří k základním vlastnostem lidské psychiky. Něha je nejmocnějším přirozeným spouštěčem produkce endorfinů v mozku. Proto je považována za nejvydatnější zdroj čisté radosti.

Něha v Terapii něhou

V Terapii něhou jsou zastoupeny oba aspekty energie něhy. Aspekt duchovní a kosmický je posilován spirituálním naladěním terapeuta na kosmický zdroj něhy. Aspekt pozemský je reprezentován mužskou energií, kterou terapeut do procesu zapojuje tak, aby jej harmonicky posilovala.

(J.H., 2002)