Znovuzrození

Paralelně s nástupem ekonomické krize se ve stejné době projevila s nejvyšší naléhavostí i má největší krize osobní... „To snad není pravda, takové deprese jsem měla naposledy tak před šesti lety“, říkala jsem si.

Tenkrát jsem začala chodit k psycholožce, četla spoustu knih o pozitivním myšlení, které, jak se zdálo, fungovaly ale pouze dočasně. Roky plynuly a sem tam se nějaké ty chmury objevily, deprese jsem přičítala většinou podzimu nebo dlouhotrvající zimě. Myslela jsem si, že už mám všechno vyřešeno, ale omyl – chyba lávky. Člověk si za ta léta v sobě nahromadil tolik bloků a nánosů, že to nutně muselo jednou „bouchnout“.

V letošním roce to došlo až tak daleko, že jsem měla pocit, že se snad zblázním nebo vzteky puknu a mé tělo se rozletí na tisíce kousků. Navíc mě všechno rozčilovalo, všechno štvalo, nikoho jsem nemohla vystát včetně a hlavně sebe samé. Trpělivost mi nic neříkala, takže o žádných růžích nemohla být ani řeč. No zkrátka neměla jsem se vůbec ráda a bylo se mnou k nevydržení a myslela jsem strašně negativně.

Pořád jsem přemýšlela, co s tím. Popravdě řečeno, nic proti klasickým psychologům, ale po zkušenosti z minula mi tato varianta přišla velice neúčinná. Brouzdala jsem po internetu. Původně jsem hledala regresní terapii, ale po zvážení možných rizik jsem usoudila, že pro mě bude lepší jiná metoda. Narazila jsem na stránky Terapie něhou, kde jsem se dočetla, že tato terapie je mnohem citlivější a účinnější než regresní terapie.

Tak jsem neváhala, oslovila p. Havelku a domluvili jsme se na sezení. Poprvé jsem přišla celkem zoufalá, že nevím co se sebou. Zkrátka před p. Havelkou seděl takový uzlíček plný nervů. Pamatuju si, že jsem přinesla papír formátu A5 celý popsaný mými problémy.

Pan Havelka mi objasnil, že toto jsou vlastně reklamace a ptal se mě, komu je tedy reklamuju. Postupně mě učil poznat, že za všechno ve svém životě si můžu sama. Toto přijmout bylo nesmírně obtížné, protože v tom zarputile bránilo mé nabubřelé ego. Dostala jsem za úkol tento list plný reklamací obřadně spálit a tím se jakoby těchto reklamací zbavit a nechat je odejít.

Pak jsem dostala výborný nástroj – Rituál přijetí. Nejprve jsem tomu příliš nevěřila, že by to mohlo fungovat. Na hodině jsme si rituál zkoušeli a já jej pak dělala párkrát doma, ale popravdě jsem v jeho efekt příliš nevěřila. Trochu jsem na to ze začátku kašlala, musím přiznat. A rituál pro mě ze začátku znamenal jen slova napsaná na papíře. Nejdříve jsem ho odříkávala jenom mechanicky, ale pak najednou jsem jej začala opakovat častěji a častěji a stal se součástí mého dne. Postupně jeho síla opravdu začala fungovat. Nejlepší zkušenost s ním mám, když člověk zavře oči a při vyslovování jeho slov si představuje něco konkrétního nebo si řekne, z jakého důvodu jej tentokrát dělá. Úplně nejlepší je podle mého jej dělat po nějakém silném prožitku. Prostě ten rituál musí být procítěný a mít hloubku, pak začne doopravdy fungovat!

Další nástroj – Péče o vnitřní dítě, je mnohem obtížnější. Člověk při něm musí přijmout sebe sama takový, jaký je. To nám dělá problémy, protože, jak se k nám chovali naši rodiče, tak se k sobě ve zvyku chováme my. Já jsem si celá léta nadávala, peskovala se a neměla se ráda. Za pomoci pana Havelky jsem odhalila paralelu mezi tím, co mi říkala má matka jako dítěti, a co já dnes říkám sama sobě. Díky němu jsem zjistila, že v sobě každý máme své vnitřní dítě a moje vnitřní holčička byla strašně zraněná, zklamaná, nemilovaná a ustrašená. Postupně jsem se ji učila hýčkat, starat se o ni a mít ji ráda, takovou jaká je – bezpodmínečně. Zároveň jsem odpustila své matce, protože ani ona nemohla za to, jak se k ní chovala její matka. Jen opakovala, co se v mládí naučila.

Nyní vím, že jsem dál než na začátku, ale určitě ještě nemám vyhráno. Musím na sobě stále pracovat. Terapie mi pomohla uvědomit si a pochopit spoustu věcí a z člověka nevědomého se stal člověk vědomý. Dnes vím, že co jsem zasila, také sklidím a že co zaseju, to mi pravděpodobně také vyklíčí. Proto nemám důvod sít něco špatného, ale naopak jen to dobré pro svou lepší budoucnost. Snažím se vybírat si pouze pozitivní myšlenky a když náhodou přijde ta negativní, zastavit tento proud negativna v počátku a snažit se otočit to v pozitivní.

V péči o vnitřní dítě vím, že mám ještě mezery ale že to půjde pozvolněji, protože tento vnitřní proces transformace je složitější a víc bolí, protože souvisí také s mojí rodinou. Ale já věřím, že to dokážu.

Všem bych chtěla TŇ doporučit a apelovat na nerozhodné, aby ji určitě vyzkoušeli. Není totiž na světě nic důležitějšího než najít vnitřní klid a být sám se sebou a se svým životem spokojený. Já alespoň teď vím, že jsem na dobré cestě...

Tímto chci poděkovat panu něhoterapeutovi za pomoc a trpělivost. Udělal ze mě šťastnějšího a spokojenějšího člověka, pozvedl mého ducha a mé ženství. Jsem vděčná, že mě osud k němu přivedl.

Ing. Lucie Dlouhá  
(lucka.dlouha@seznam.cz, 9. 9. 2009)  

PS.
Velmi mě povzbuzuje e-mailový kontakt s klientkou A.J., která má v terapii přede mnou několik měsíců náskok (viz její příspěvky Jsem někdo jiný a Záchrana v poslední chvíli). Průběžně mi pomáhala pozvedat ducha, když mi nebylo zrovna nejlíp. A tak bych i já byla moc ráda, kdyby se na mě obrátil někdo, komu je do ouvej třeba právě teď, protože si myslím, že je dobré si v těchto věcech vzájemně pomáhat. Stejně tak jako Anna pomohla mně, chtěla bych i já pomoci někomu dalšímu.