Záchrana v poslední chvíli

Posledních devět let mého života a zvláště pak letošní rok mě dostaly na pokraj propasti. Moje zoufalství a beznaděj se staly tak nesnesitelnými, že jsem se dala do intenzivního hledání pomoci, ale vše zklamalo.

Pak jsem náhodně (?) objevila oranžové stránky TŇ a bylo mi jasné, že příčiny mého utrpení budou asi v bodech, které se léčí právě tady. Poslední rána, která mě postihla letos, byla tím impulsem, který mě přiměl přihlásit se do terapie. Uvědomila jsem si, že pokud se svým životem něco okamžitě nezačnu dělat, tak dopadnu špatně.

Vzhledem k tomu, že moje nynější situace neumožňuje častější sezení v Praze, zvolili jsme s panem Havelkou terapii přes Skype, osobně jsme se setkali pouze jednou. Řekla bych, že terapie na dálku je určitě zdlouhavější, alespoň mně trvalo déle, než jsme navázali takový kontakt, který pak umožnil začít rozkrývat příčiny stavu, do něhož jsem se za poslední roky dostala.

Je pravda, že na odhalování kořenů všeho mého trápení zprvu nebylo nic něžného. Stálo mě to hodně slzí a probdělých nocí, kdy se neodbytně ozývaly zasunuté vzpomínky na neradostné dětství, tvrdou výchovu bez lásky, ale bylo to nutné. Díky pohledu zvenčí na sebe sama, který mi pan něhoterapeut umožnil, se mi konečně otevřely oči. To, co jsem uviděla, byl hodně smutný pohled, jak mi mezi prsty utekl život, z části vinou mé velké zaslepenosti, s absencí lásky, jen v plnění povinností. V neustálé práci, na ženskou i docela tvrdé dřině a bez naplnění touhy, se život pro mě stal trestem. To uvědomování si všech skutečností a hlavně jejich přijetí, jemuž jsem se celá léta vnitřně vzpírala, bylo zase bolestné, ale opět velmi, velmi nutné.

TŇ oproti jiným metodám nejen diagnostikuje příčiny, ale hlavně nabízí sice netradiční, ale účinné řešení. Rituál přijetí a péče o vnitřní dítě mi přinesly dávno ztracený vnitřní klid, bez něhož si vůbec neumím představit, že bych nynější těžkou situaci zvládla. Teď právě se nacházím ve fázi, kdy se učím zbavovat se svých zlozvyků, které mě ničily, a nahrazovat je něžnou péčí o sebe sama, uvědomovat si, co vlastně chci já a ne ti ostatní, jejichž zájmy byly u mě vždy na prvním místě. Zatím se mi částečně odkryl můj vnitřní svět, učím se v něm orientovat, učím se mít ráda sama sebe, učím se, že něco chtít, po něčem doopravdy toužit, tak na to mám právo i já a není to sobectví, jen jsem to za ty roky neradostného života jaksi zapomněla. Nejde mi to tak rychle, jak bych si představovala, a panu Havelkovi patří můj dík za trpělivost, teď už mu věřím, že pokud to předčasně nevzdám, že ze mě bude jiný člověk.

Každý můj posun o krůček vpřed je vykoupený bojem nejen sama se sebou, ale někdy bojuji i s panem něhoterapeutem. Vše nové, co mi předkládá a trpělivě vysvětluje, je pro mě často napoprvé nepřijatelné, takže než to pochopím a začnu se tím řídit, dost se natrápím. Proces transformace a přecvičování je u mě zase bolestný, někdy to se mnou cvičí docela intenzivně, bez podpory pana něhoterapeuta bych to asi už zbaběle ukončila. Pan Havelka to poeticky nazval vylézáním z kukly, já to spíš vidím tak, že občas vykouknu ze zatuchlé temnice, trochu se nadechnu a než mě stačí zahřát paprsek světla už jsem zase šupem zpátky.

Na osobní setkání s něhoterapeutem došlo až v závěru základní části terapie. Moje obava z něj se rozptýlila okamžitě už ve dveřích, protože pan Havelka je laskavý a příjemný člověk a čas strávený s ním rychle utíká. Všem klientkám, které zvolí terapii po Skype, doporučuji alespoň jednu návštěvu v Radotíně, protože mám tu zkušenost, že po skončení sezení doma, když potemní monitor počítače, zůstane člověk téměř vždy docela rozhozený, zmatený a pak přijde otupělost, následuje probdělá noc, mnohdy ne jedna, kdy vylézají různé dávno zapomenuté, ale vlastně živé vzpomínky jako kostlivci ze skříní a docela slušná depka dva, tři dny otravuje život, než se člověk sám pomocí rituálů trochu srovná. Prostě chybí pan něhoterapeut za zády, jeho ochrana, ten jeho něžný dotek a hojivá energie, kterou vyzařuje, aby takové případné následky terapie stáhl na minimum.

Budu v terapii pokračovat dál, protože nemám zdaleka ještě ve všem jasno, čeká mě zase nejeden zápas, v němž se musím poprat sama se sebou, moje zraněná a zbitá duše je plná šrámů, její hojení ještě není u konce a pak taky bytostně chci, aby výlety z temnice byly čím dál častěší a delší tak, že k návratu už konečně vůbec nikdy nedojde. Dnes ale vím zcela jistě, že mě TŇ zachránila v poslední chvíli před totálním zhroucením nebo... ?

Už teď se docela těším na pokračování v příštím roce.

A.J., kontakt na vyžádání u něhoterapeuta (23. 12. 2008)