Týden v ráji

Prolog

Terapie v Egyptě??? Proboha, co je to za blbost? Proč bych měla jezdit za těžký prachy do nějaký Tramtárie, když si stejné rady můžu vyslechnout doma? Sice je Havelka dobrej a hodně mi pomohl, ale co je moc, to je moc!...

Takové a mnoho jim podobných (někdy i nepublikovatelných) myšlenek mě napadalo, když jsem se o terapii něhou v Egyptě dozvěděla poprvé. A myslím, že se něco takového prožene hlavou každému, kdo si o Terapii něhou III přečte. Jenže mi to už zůstalo v hlavě a jako správný červíček, začalo vrtat: „Jsou ty moje myšlenky o blbosti opravdu moje, nebo se zase vezu na vlně všeobecného mínění? Proč sakra neudělat něco takového? Proto přece chodím do terapie, abych se přestala bát dělat věci, po kterých v skrytu duše celá léta toužím. A já už 30 let nebyla na pořádné dovolené a v životě neseděla v letadle!

Slovo dalo slovo a smlouva s cestovkou podepsána. Za dva měsíce letíme.

Takovouhle dřinu si pan terapeut určitě nepředstavoval

V den odletu do Egypta jsem se psychicky úplně rozložila. Z cesty na letiště v Ruzyni jsem panu terapeutovi psala zoufalé SMS typu „prave se chystam udelat nejhorsi kravinu sveho zivota, nechcete do Egypta letet radeji sam?“ Ale on nechtěl...

První dva dny v Egyptě jsem si prožila svoji nejhlubší depresi v životě. Tytam byly všechny krásné až euforické pocity, se kterými jsem končila předchozí terapii něhou. Vesmír usoudil, že mojí osobě nestačí obrovská dávka něhy a terapeutovy nekonečné trpělivosti. Že mi nepomůže nic jiného než pořádná rána pěstí, kterou si dám já sama, aby mě srazila až na samé dno, od kterého bych se mohla konečně odrazit.

Na tuhle dovolenou jsem odjížděla v duchovně naprosto zanedbaném stavu. Svou ulitu jsem sice už opustila, ale nešla jsem dál. Zůstala jsem sedět v její bezprostřední blízkosti a nechala ji na sebe působit více než nástroje a rituály, které jsem se půl roku před tím učila v terapii něhou. Ale ona setrvačně fungovala jako vír a táhla mě nekompromisně dolů, kde se moje ego drželo za ručičky s temnotou a společně na mě syčeli:

„Všechno je špatně, zase jsi to zvorala, všichni tě zavrhnou, zůstaneš sama…NEZVLÁDNEŠ TO!“

Temnota duše:
Když necháš temnotu duše, aby ti svírala útroby, aby ti v mysli vytvářela lživé obrazy,
aby tě docela ovládla – pak může být kolem tebe sebekrásnější krása a mír –
– ale ty nevidíš, nevnímáš nic jiného než ji.

Takže naše první egyptské dialogy vypadaly asi takto:

„Pojďme se podívat na magický východ slunce z moře!“
„Pff – a na co jako?“

„Moře je tady plné barevných ryb...“
„Nějaký blbý ryby jsou to poslední, co mě teď zajímá!“

„Našel jsem nám kouzelné místo na pláži.“
„To tady bude ten generátor vrčet celej den? Já tady nechci bejt, tady je VŠECHNO ŠPATNĚ, neletí nějaký letadlo zpět do Prahy dřív?“

Ale žádné neletělo...

Dva dny poctivého terapeutického úsilí

Pan terapeut mi dal jasně najevo, že není jiné cesty než co nejrychleji zvednout svojí vlastní letovou hladinu, s čímž jsem neochotně souhlasila. Popoháněna jeho nekompromisním záměrem jsem vyštrachala z paměti všechny pomocné nástroje, které znám: sedm barevných schodů z Modré alfy, hromadu balonků z Cesty a hlavně Rituál přijetí z Terapie něhou. Nejvíce mi pomohla donekonečna opakovaná mantra: PŘIJÍMÁM TO, JE TO MOJE. Pan terapeut mi ji ušil na míru a trochu osobně dohlédl na její poctivé opakování :-).

A pak také dvě krásné láskyplné esemesky od mých dětí. V tu chvíli se zrodilo první sladké ovoce mé terapie v Egyptě. Vzdálená tisíce kilometrů od domova jsem si naplno uvědomila, jak moc miluji své (už dospělé) děti a jak málo jsem jim to v poslední době dávala najevo.

Cítím, jak ten vnitřní tlak pomalu ustupuje, začíná se mi lépe dýchat, moje letová hladina stoupá a já konečně začínám vnímat své překrásné okolí a nechávám ho na sebe působit zázračným, uzdravujícím kouzlem.

Začínám vnímat přátelskou energii této země. Zvlášť silná je mimo areál hotelu, v poušti. Každý večer odcházíme do pouště vyhledat nějaký pahorek a při západu slunce tam spolu provádíme terapeutické rituály.

Povznesení:
Sedím na vyhřáté zemi a vnímám posvátnost této chvíle.
Z blízkého minaretu zpívá muezzin, má duše letí vzhůru.
Bůh… Duch… Vesmír… je jen jeden!

A je tu druhý sladký plod: Život je nádherný dar a já si náhle uvědomila, že je třeba prožít každý okamžik tady a teď. Neřešit, co bylo, to je historie. Neřešit, co bude, to nikdo neví. To důležité je v každém TEĎ!

Zdvih letové hladiny

Po prvních dvou dnech intenzivní terapie (v chýšce z palmových listů na kouzelném pobřeží Rudého moře, kde se i ten generátor nějak zázračně utišil :-) se moje letová hladina začala zvedat z nuly do přijatelnějších výšek. V dalších dvou dnech jsme společně pracovali na tom, aby se zvedla pokud možno nad sto procent. A můžu prohlásit, že TAM to jde velmi lehce. Obklopena dosud nevídaným luxusem, zalitá egyptským sluncem, opečovávaná přátelským personálem, vykrmovaná nepřeberným množstvím lahůdek ale hlavně terapeutovaná trpělivým něhoterapeutem.

Voda v moři má 28 stupňů a je plná barevných ryb a korálů. Výletní jachta se s námi houpá na vlnách Rudého moře a od rozkošného Egypťana se dozvídám, že jsem krásná… V takovém prostředí prostě nemůžete zůstat při zemi.

Lidé:
Zalévá mě tady vlna lásky k lidem. Miluju i ty tlustý Němky.
Mám chuť jít a hladit všechny po tvářích. Tohle místo je čarovné.
Připadá mi úžasné, jak dokáží lidi lidem udělat život krásný – turisti jsou tu šťastní, protože je Egypťané rozmazlují, a Egypťané jsou šťastní, protože díky turistům mají práci a penízky se sypou.
Takhle by to mělo být… kéž by jediné bomby na světě byly ty s kyslíkem pro potápěče!

Tahle vlna lásky je dalším plodem mé egyptské setby: ze všech sil budu hledat způsob, jak ji dávat dál.

Plynutí

V posledních dnech Terapie něhou III jsme si s panem něhoterapeutem dali navzájem zasloužené volno. Každý jsme se věnovali svým vlastním myšlenkám, knihám a hudbě a sešli se vždy jen u krmelce.

Já:
Jak se tak procházím úplně sama, nemusím nikam spěchat, nemusím nikoho poslouchat,
nemusím vlastně vůbec nic, intenzivně prožívám ten slastný pocit samoty.
JÁ JSEM. JSEM TADY A TEĎ.
Prožitek holé existence v současném okamžiku, to je žrádlo!

Košík se sladkými plody se utěšeně plní. Mnohem silněji než doma v běhu každodenního života si uvědomuji svou vlastní existenci. Kdo jsem…

Epilog

Po návratu domů vyčkávám pár týdnů, než se odvážím vyslovit nějaký závěr. Čekám, jestli ty „egyptské pocity“ nezmizí jako sen, jestli se nepřihlásí moje stará známá ulita se všemi svými obyvateli… a nabývám dojmu, že zatímco jsem byla pryč, někdo mi tady na ni šlápl. Žádná emocionální houpačka se nekoná, má letová hladina je vysoká, vyrovnaná a bez turbulencí.

Sklizeň:
A tak to nakonec hodnotím jako nesmírně dobrý počin.
Mám pocit, že jsem se nadobro vymanila ze své ušlápnutosti, malosti.
Stačí vidět zeměkouli z výšky deseti tisíc metrů.
Stačí vyměnit si úsměv s člověkem z tisíce kilometrů vzdálené země.
Stačí se setkat se dvěma hubenými snědými plavčíky a uvědomit si jejich radost z prostého života.

Klientka z Moravy (14. 6. 2010)  
(Kontakt pro vážné zájemce na vyžádání u terapeuta)  

 
Něhoterapeutovo zhodnocení

Ano, byla to opravdu dřina, takového mocného Huga jsem ještě nezažil :-). Kdyby mi něco podobného vyvedla manželka na dovolené, musel bych ji na místě vlastnoručně zabít. Jenže tohle naštěstí nebyla rodinná dovolená, ale terapie něhou III., kde leží zodpovědnost na terapeutovi. Nezbývalo mi než ji na sebe opravdu vzít a ze všech sil využít veškerých dostupných prostředků k maximalizaci terapeutického zisku pro klientku.

Naštěstí jsme byli v Egyptě, kde je těch nádherných terapeutických prostředků naprostá hojnost, takže se nám i tentokrát nakonec velmi zadařilo :-).

------------------------------------------------

Na tomto příběhu můžete velmi názorně vidět a pochopit, jak funguje „Hugo“ – nevědomý odpor k terapii. Kdyby ho klientka poslechla a z Prahy vůbec neodletěla, o co všechno by se tím nevratně připravila. Naštěstí to už měla předplacené (:-) a proto si prosím i vy terapii předplácejte, vaším Hugem pak nebudete tolik manipulovatelní.

------------------------------------------------

Zároveň zde chci veřejně poděkovat oběma svým bývalým manželkám za dlouholetý tvrdý výcvik v odolnosti k veškerým ženským negacím. Zrovna tady v Egyptě se mi tato odolnost velmi hodila. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš :-)