Našel jsem něco nového

V červnu 2009 jsem se rozhodl oslovit pana Havelku, který na svých webových stránkách nabízí názvem dosti netradiční „Terapií něhou“ pomoc při řešení životních problémů a posunu na duchovní cestě. Jeho životní anabáze mne oslovila, neboť s tou mou má jistou analogii. Jeho klienty jsou však především ženy. Nebýt proto jeho kamaráda, který také podstoupil tuto terapii a podrobně její účinek na sobě popsal na webu (Fungující obrazy světa), zklamán bych hledal dál někoho jiného.

Mám klasické lékařské vzdělání, leč je mi blízká i alternativní medicína. Posledních 15-20 let se díky samým „náhodám“ ve svém životě snažím z nich poučit a duchovně se posunout dál. Přesvědčil jsem se, že i věci, zdánlivě nereálné, po kterých moc, ale opravdu moc a hlavně dlouhodobě toužím, se za naprosto nepředvídatelných a často i nepředstavitelných podmínek samy realizují. Takto se mi povedlo dosáhnout ve svém dosavadním životě mnoho, opravdu mnoho ze svých představ a snů mladických, profesních i rodinných.

Přesto je stále dost věcí, které chci na sobě změnit. Jednou z nich je moje výbušnost. Ta trápí především mé nejbližší. Protože jim nechci ubližovat, dal jsem panu Havelkovi zadání: hledám způsob, jak se naučit předcházet hlasitému emocionálnímu projevu. Často si již po několika minutách uvědomím, že to vůbec nebyla podstatná věc. Jenomže ego je silný pán a nenechá si cokoliv líbit. Jak se tedy zbavit ega, jak ho rozpustit, oslabit, aby mě neotravovalo? Již dávno jsem přišel na to, že lidi s slabším egem to mají v životě o dost lehčí.

Již při prvním ze šesti sezení jsem se dověděl, že ego je součástí naší bytosti, stejně jako např. noha, či jiná část těla. Té se nelze jen tak zbavit, stejně jako našeho ega. Dostali jsme jej do naši výbavy na cestu tímto životem. Má tedy pro nás jistě důležitý význam.

To co zasejeme, si můžeme zvolit, vybrat. Naši karmu, nebo-li to, co pak sklízíme, však musíme přijmout bez ohledu na to, zda se nám to líbí, či ne. A právě naše ego nám to umí významně zkomplikovat. Brání se tomu. Jedinou schůdnou cestou však je přijmout karmu v pokoře, tak, jak přichází. Vždyť je nám dána Vesmírem, Bohem. Vše, co nás tedy potkává a kdy nás potkává, má pro nás, pro náš další růst, podstatný význam. Nic není náhoda.

Když se ega tedy nelze zbavit a přitom nám překáží, nabídnul mi terapeut zajímavou možnost. Zasvětil mne do „rituálu přijetí“ , jehož text si lze také přečíst na jeho stránkách. Pak mi nabídnul, aby ve chvíli, tedy na začátku situace, která mne obvykle přivede až ke zvýšení hlasu na mé blízké, se obrátil vzhůru k vesmíru, k Bohu a projevil hlubokou vděčnost za věci, které mne potkaly, či kterých jsem dosáhl. Realizovat to v praxi jistě není jednoduché. Začal jsem a sám jsem zvědav, nakolik se mi bude dařit. Nacvičit si situaci vytvoření náhradní pozitivní emoce – t.j. vděčnosti, která pak negativní emoci, vedoucí ke křiku, zastaví, nebude jistě snadné. Několikrát se mi to již povedlo, vícekrát zatím ale ne. Chci v tom nácviku však pokračovat.

Pan Havelka obrátil mou pozornost na dalších sezeních k „vnitřnímu dítěti“, které má mimo jiné představovat vlastní touhy, emoce, chlapecké sny. Je to představa sebe sama jako malého kluka. Učil mne s ním komunikovat, více mu naslouchat a plnit jeho dětské sny a touhy. Mám se více zaměřit na zachycení prvního náznaku, kdy se mu (vnitřnímu dítěti, tedy mým emocím), začne něco nelíbit a včas to nahradit pozitivními emocemi lásky a přijetí. Začal jsem tedy naslouchat více svým touhám, pocitům a učím si je více plnit.

Poslední dvě sezení pak přišla hezká pohádka „O ministrovi a princezně“. Ministr ztělesňuje rozum a vede království zodpovědně, leč dost přísně. Cítí též odpovědnost za princeznu. Je zajímavé, že krále, ve jménu kterého tak činí, nikdo dlouho, nebo snad ani nikdy neviděl. Princezna, která ztělesňuje cit, touhu, romantiku a emoce, podle něj není doposud schopna vést království sama. Ministr se tak alespoň domnívá. Celé to končí korunovací princezny. Ministr ji obřadně předává vedení království. Začíná vláda princezny, která přichází s nápady svých nesplněných snů, touhy po hravosti apod. Ministr se snaží ve spolupráci s ní najít způsob, jak je realizovat. Je to obdoba techniky „vnitřního dítěte“, ale přiznám se, že ptát se „princezny“, jaké její přání bych ji pomohl realizovat, se mi líbí daleko víc. A můj rozum, či intelekt se rád podřídí této hezké, jemné a laskavé bytosti.

Po šesti sezeních jsem odcházel od pana Havelky s pocitem, že jsem našel něco nového, jak řešit můj mnoholetý problém. To byl také původní důvod, proč jsem jeho nabídku přijal.

Vím, že dlouholeté problémy se řeší pomalu, pozvolna. Nečekám proto převratné a rychlé změny. Získal jsem však vizi jak na to, a ta mi předtím chyběla.

Když si přečtete životní anabázi pana Havelky, zjistíte, že toho proskákal opravdu dost. Ode dna se odrazil vlastní vůlí a objevil tak pro sebe svůj vlastní náhled na svět. Tuto zkušenost nyní nabízí jiným při řešení jejich životních problémů. Myslím, že má co nabízet. Je to kultivovaný, velmi vnímavý člověk. Jsem rád, že jsem ho poznal. Za pár měsíců mu budu chtít sdělit, nakolik jeho „terapie něhou“ u mne začala fungovat trvale.

Pavel z Prahy (61 let, 31. 7. 2009)  
(kontakt pro vážné dotazy na vyžádání u terapeuta)