Fungující obrazy světa

Absolvoval jsem u Honzy čtyři terapeutická sezení (o prvním sezení viz „Terapie něhou pro muže“) a můj emocionální stav se významně zlepšil. Například jsem se konečně začal cítit dobře ve své roli lektora na semináři. Nyní hovořím snadno, nemusím hledat slova, přicházejí sama, napadá mě více příkladů, více srovnání, čas je mi najednou krátký. Vnímám přímou spojitost s rozvojem schopnosti přijetí své aktuální situace a světa jako takového a se zvýšením pozornosti ke svému citu a touze. Souvisí to s odblokováním návyků z dětství, kdy jsem se naučil své pocity potlačovat.

Můj vnitřní chlapeček je na tom podstatně lépe. Velmi mi pomohla Honzova precizní diagnostika příčinných vztahů mezi tím, jak se mnou zacházeli rodiče v dětství (či jak jsem jejich zacházení vnímal), a tím, jak se sebou zacházím já sám v dospělosti a z toho vyplývající přirozený vhled, že právě nepodmíněné přijetí a nepodmíněnou lásku, které jsem v dětství marně toužil dostávat od rodičů (nebo jsem si je neuměl brát), si teď v dospělosti mohu začít dávat já sám. Honza mě naučil konkrétní postup – rituál péče o vnitřního chlapečka – pomocí něhož se můj vnitřní chlapeček emocionálně uzdravuje. Projevuje se to také tím, že mě začalo bavit dávat víc prostoru vlastním touhám a pocitům, což pomalu, ale jistě mění můj život k lepšímu. Cítím v sobě víc lásky a energie.

Honzovy terapeutické metody vycházejí ze spirituálního vidění světa a mnohokrát mě udivily svoji přímočarostí, jednoduchostí, efektivitou a ukotveností, díky nimž snadněji nalézám smysl v tom, co jsem prožil a prožívám, a povzbuzuje se moje vnitřní síla. Obzvlášť přínosné jsou pro mě obrazy světa nabízené formou pracovních hypotéz (kterým Honza říká něhoterapeutické pohádky). Zažívám při nich vhledy, jak to celé funguje a tím se mi prohlubuje jasné vidění toho, co je s tím třeba udělat, aby to fungovalo lépe. V terapii získané vhledy jsou hluboké, zřetelné a hlavně v každodenním životě ihned použitelné, takže jejich léčivý vliv se obvykle projeví nejpozději druhý den.

První důležitou něhoterapeutickou pohádkou je pro mě hypotéza „Ty jsi cit a touha, intelekt je tvůj nástroj.“. Dával jsem svým citům a touhám příliš málo prostoru a teď vidím, že jsem si tím jakoby uřízl jednu ruku, takže jsem všechno musel dělat jen jednou rukou, která už z toho byla pěkně unavená. Vhled do stavu mého citu a intelektu jsme v terapii něhou prohloubili technikou „ministr a princezna“. Nejprve se mnou Honza diagnostikoval únavu rozumu (ministra) z toho, jak je na všechno sám, a smutek citu a touhy (princezny) z toho, jak jsou rozumem zavržené. Krásně jsme si s oběma popovídali, byl jsem nadšen hloubkou, novostí a zřetelností vhledů, které nám při tom přicházely. Poté, co se „všichni zúčastnění“ důkladně seznámili se svojí situaci a uvědomili si, jak se v ní cítí a co by potřebovali, aby se mohli cítit lépe, uspořádal Honza rituál korunovace princezny, kterým byla hypotéza „Ty jsi cit a touha, intelekt je tvůj nástroj.“ uvedena do mé každodenní praxe.

Ta pohádka se dotýkala přímo mé duše. Slova letěla skrze mlhu zažitých stereotypů přímo ke zdroji. Spolehnutí se na cit a touhu mi později umožnilo například uvědomit si a vyjádřit negativní emoce vůči vlastním rodičům, a tím se rychle, během pár dnů, dostat k jejich přijetí a k síle pramenící z toho, co mi dali a co jsem do té doby přes své potlačené negativní pocity vůbec nemohl vnímat.

Druhou velmi užitečnou pohádkou je rozdělení karmických disciplín na „setbu“ a „sklizeň“ a vhled do jednoduché skutečnosti, že sklízíme to, co jsme zaseli. Pomohlo mi to geniálně vyřešit můj celoživotní nepřekonatelný spirituální rozpor mezi klasickým, logickým metodickým pokynem „přijmi svůj osud takový, jaký je, buď trpělivý“ a jiným podobně klasickým, logickým metodickým pokynem „tvoř svůj osud, nebuď ochoten živořit“. Pohádka o setbě a sklizni mi umožnila tyto zdánlivé rozpory naprosto uspokojivě integrovat: Při sklizni svůj osud trpělivě přijímat. Při setbě svůj osud asertivně tvořit. Jako by tím ze mne spadl kámen rozdvojenosti, vím si teď v životě víc rady.

Honza nabízí terapeutické techniky, kterým říká rituály. Označuje je za „terapeutickou technologii“, podle mě právem. Rituál pomocí slov zformuluje ideál, za kterým moje vnitřní realita zpočátku více či méně pokulhává. Pomocí takto vytvořeného napětí mezi realitou a rituálem se rituál stává tažným zařízením, které dokáže vnitřní realitu posunout žádoucím směrem.

Technologie rituálu přijetí mi umožnila vykonat v emocionální hlubině něco, co jsem do té doby žádným jiným způsobem vykonat nedokázal. Především přijmout svět, jaký je, sebe sama, jaký jsem, aktuální situaci, jaká je. Rituál přijetí se mi stal nástrojem, který mi toto pomáhá prohlubovat každý den. Velice živě se mi vybavuje obraz místnosti s okny potapetovanými mými reklamacemi vůči Bohu. Skrze taková okna ale nemůže proudit světlo. Rituál přijetí umožňuje tyto reklamace stornovat a tím je z oken postupně sundávat. Skrze čistší okna konečně začínám být schopen vidět krásu stvoření, ve kterém smím žít.

Během čtyř sezení se v terapii něhou stalo snad víc než ve všech mých předchozích terapiích dohromady. A to jsem jich absolvoval už hodně, jak v roli klienta, tak i terapeuta :-). Terapie něhou je podle mě jediná komplexní psychoterapie, která změní život.

Ing. Petr Kosina, petr.kosina@volny.cz (26. 1. 2009)  

(Viz též následující příspěvek Po čtvrt roce terapie).