Terapie něhou pro muže

Nedávno mi Honza překvapivě nabídl svoji terapii s vysvětlením, že na mně pozoruje projevy utrápeného vnitřního dítěte, což je téma, ve kterém se dobře orientuje, a věnoval by se mu proto i v mém případě s velkou chutí. S Honzou jsme se poznali už dávno jako spolužáci ve výcviku regresní terapie, kde jsme si občas dělali nějaké terapie navzájem. Honza měl dojem, že teď je řada na něm, a nabídl mi terapii jako kolega kolegovi. Nabídku jsem rád přijal, jednak jsem sám neměl ze svého současného duševního stavu nejlepší pocit, jednak jsem byl na Honzovy nové něhoterapeutické postupy zvědavý. Honza navrhl formu klasické psychoterapie se sezením proti sobě, protože hladit kluka by ho asi moc nebavilo :-).

Nečekaně rychle mě zavedl do mého dětství, kde jsme mapovali způsob, jakým se mnou zacházeli rodiče, a moje vzpomínky na to, jak mi v tom tenkrát bylo, jaké tísnivé emoce ve mně jejich jednání tehdy vyvolávalo. Chvíli trvalo, než se mi začalo vůbec něco vybavovat a další chvíli trvalo, než jsem začal být schopen vnímat až děsivě silnou souvislost mezi svými tísnivými emocemi v dětství a prakticky stejnými emocemi v dospělosti. Když to teď zpětně popisuji, divím se, proč jsem si těchto souvislostí nikdy předtím nedokázal všimnout sám, když jsou zcela evidentní. Během procesu jsem měl dojem, že na mě Honza tlačí, že mě příliš honí, že mě nenechá o žádné emoci hovořit dostatečně dlouho. Několikrát jsem mu to sděloval, ale Honza po mně pokaždé chtěl, ať změknu a nechám se víc vést.

Souvislosti, které se při tom vyjevovaly, pro mě byly ohromující. O vnitřním dítěti jsem četl knihy, dělal jsem s ním nějaká cvičení, byl jsem přesvědčen, že jsem si s ním už něco vyřešil, ale v tomto sezení mi došlo, že všechno to po mně celou dobu jenom sklouzávalo jako po mastném papíru, protože podstatu věci - hlubokou, palčivou dětskou emocionální trýzeň - jsem při tom téměř úplně míjel. Zato teď jsme ji neminuli, byli jsme v ní naplno. Chtělo se mi brečet nad tou dávnou bídou malého chlapečka, nad jeho nenaplněnou touhou po láskyplném přijetí, nad smutkem a beznadějí z pokračujícího nevědomého hledání lásky po celý můj další život, a konečně i nad emocionální bídou dospělého muže, který je uvnitř stále tím malým chlapcem, dodnes to láskyplné přijetí marně hledajícím...

Zažil jsem během dvou hodin velmi intenzivní citový i intelektuální vhled do svého skutečného emocionálního stavu a nebylo to zpočátku povznášející ani trochu, zato to bylo překvapivě zřetelné, očividné, jednoduché, a tím i velmi srozumitelné. Ani v tom mě ale Honza nenechal otálet příliš dlouho a pomohl mi vytvořit rituál péče o mého vlastního vnitřního chlapečka. O podobných rituálech jsem už četl dříve a myslel jsem si, že jim rozumím, ale tentokrát jsem k němu dostal jakoby zasvěcení, takže jsem poprvé UVIDĚL, jak je to ve mně doopravdy, co se s tím dá udělat a proč je to tak naléhavě potřebné.

Po skončení sezení jsem měl pocit, že jsem opravdu někde jinde než před jejho začátkem. Zpětně doceňuji Honzovo nekompromisně rychlé vedení, díky kterému jsme celý tento proces stihli projít až do dna během pouhých dvou hodin. Intenzita, hloubka i efektivita "něhoterapeutického procesu" mě velmi překvapila. Určitě budu chtít s Honzou pokračovat.

Ing. Petr Kosina, petr.kosina@volny.cz (říjen 2008)