Uskutečnit svoje sny
aneb „Co má ten chlapík za lubem?“
Bylo mi 27 let, začínalo léto roku 2007 a mě bolela duše. Úpěla, plakala,
prosila, zoufala si. Takhle přece NE! To není možný aby mě celý život tolik
bolel, všude kam se podívám to tlačí…
vztah s partnerem – bolí, každý den,
práce – zoufale mě nebaví, ubíjí mi ducha a radost ze života
rodiče – dusí mě, nemám cestu jak se s nimi dobře domluvit
a to nejdůležitější MOJE SNY – jsou pohřbené, nenaplněné…
Jen někde stále v hlavě ten budíček, co zvoní a piští – máš nejvyšší čas,
začni něco dělat, nemusí to být takové celý život. Umíš milovat celým srdcem –
proč bys nemohla být milována, jako nejcennější poklad? Máš tolik energie,
nápadů a schopností – proč bys je nemohla využít v lepší, pro tebe vhodnější
práci? Máma a táta jsou ti nejbližší lidé na světě, dali ti život a milují tě –
proč by sis s nimi nemohla rozumět, proč by tě nemohli o trochu víc respektovat
a ty je o trochu víc milovat? SNY – jsou tak živé, důležité, křičí v tobě že je
nesmíš promarnit – proč bys za nimi nemohla jít…PROČ??? PROČ TO SAKRA NEJDE
????
Nemůžu opustit stávajícího partnera i když vím, že mi s ním není dobře PROČ?
Protože on mě miluje, to mu nemůžu udělat, nemůžu mi přece ublížit. Navíc,
všichni s námi počítají, máme společné finance, to prostě nejde, jsme spolu tak
dlouho, myslela jsem, že je to ten pravý…
PROČ nezměním práci i když tu stávající nedělám ráda – je jediná na kterou
mám školy – oficiálně, úředně nic jiného neumím, všechno se budu muset učit od
začátku, nikdo mě nevezme…
PROČ mě tak dusí rodiče, proč jim nedokážu odpustit, že nejsou takoví, jaké
bych je chtěla mít?
PROČ mám vztek na všechno a všechny kdo činí můj život tak nespokojený…
PROČ jenom večer před zrcadlem vidím ženu svých snů, kterou nikdo jiný nevidí
a jejíž sny se nikdy nenaplní… protože, to chce energii, odhození předsudků,
odvahu a rozhodnutí nebýt už tak hrozně pohodlná, poplatná všem normám a začít
konečně bojovat jako o život…
PROČ o co bojovat? Přece O SVŮJ ŽIVOT…
Ale jak? … jsem na to sama, tak kdo mi s tím pomůže?
Tak… proč nejít k něhoterapeutovi? Když už jsem měla to štěstí, že jsem se
vůbec o takové možnosti dověděla… když už vím, že je to někdo se znalostmi,
zkušenostmi a ještě navíc zaměřený na pomoc ženám… je to někdo přímo pro mě –
jsem žena žijící ve smutku, v bolesti, můj život má k něze a lásce stejně daleko
jako ke štěstí a spokojenosti…
Tak PROČ tam nejít? Protože… je to podivný, co to asi je, a ten chlapík,
něhoterapeut, co tam se mnou bude dělat? Co by tomu řekli manžel, matka, lidi
okolo… že budu chodit k cizímu mužskýmu nechat se hladit?
No, ale co teda jinak dělat? Asi začnu tím, že se vzdám dalšího snu, snu
o pomoci, úlevě, pochopení, lepším životě…koneckonců – to už znám, ne? VZDÁVAT
SE SNŮ UŽ UMÍM. To mi jde…
------------------------------------------------
Pak se stal asi zázrak. Bylo léto 2007, mně bylo 27 let a poprvé jsem se
nevzdala svého SNU, místo toho jsem se vzdala předsudků, pohodlnosti, lenosti,
strachu, neschopnosti… a šla si nechat poradit od někoho, kdo je na ženy
v průšvihu specialista :-)
A tak jsem v létě 2007 proplakala svoje první dvě sezení u pana Havelky.
Kromě laskavé a upřímné péče jsem především ocenila terapeutický efekt metody
terapie něhou. Okamžitě, po první minutě, mi došlo, že tenhle chlapík skutečně
nemá za lubem nic jiného, než mi pomoci otevřít oči, tam kde to potřebuji,
poradit tam kde si nevím rady, napomenout tam kde si škodím a při tom všem mi
ještě ukázat, že jako žena jsem skutečný klenot a něha je moje druhé jméno… :-)
Jak to s těm zázraky v létě 2007 začalo, tak to už neskončilo. První zázrak –
nová práce, skvělá, přesně pro mě plná nových věcí a skvělých kolegů… Druhý –
pokojné ukončení nefunkčního vztahu a začátek nového, toho pravého, nebem
a láskou požehnaného… Třetí – máma a táta :-), jak dobře nám je všem spolu u nás
doma… A nakonec celé moře zázraků… všechny mé sny… všechny se uskutečňují…
Tohle všechno ovšem nebyla práce pana Havelky, to by byl podstatně dražší,
jak s oblibou říká, tohle všechno byl můj boj jako o život… o můj život.
Všude na mě cestou čekaly překážky, nikdo je za mě neodstranil… ale měla jsem
spojence, posilu, pomoc a podporu a především terapeutický účinek TŇ, který mi
posunul vhled do osobních situací o pořádný kus dopředu.
Po dvou sezeních a pochopení srdcem jejich obsahu, jsem učinila ve svém
životě tolik změn a život mě začal tak bavit, že jsem z terapie dezertovala
a nedokončila ji.
------------------------------------------------
Bylo jaro 2009 a já jsem stála jako docela jiný člověk opět u dveří pana
Havelky. Přišel čas terapii dokončit. Mnoho věcí se změnilo samo, ale s některými
jsem ještě potřebovala pomoc – ještě to trochu „doklepnout“, a tak jsme s panem
Havelkou už bez slz, ale s humorem završili tu kouzelnou etapu mého života, kdy
jsem se z uplakaného nešťastného děvčete stala vyrovnanou, klidnou a šťastnou
ženou, žehnající a děkující za každý den SVÉHO ŽIVOTA… a korunovanou princeznou
svých snů… svých do jednoho splněných snů… :-)
------------------------------------------------
Co říct na závěr? Ten chlapík měl za lubem pokaždé hlavně a jedině SKUTEČNĚ
MI POMOCI. Má k tomu mnoho vědomostí, zkušeností, terapeutické praxe a ještě
něco jemňounkého, krásného a mocného navíc – NĚHU !!! a lásku a obdiv k ženám.
Jedna rada na závěr od šťastného dezertéra: Bojujte o svůj život jako o život
a zachráníte se, zvlášť když je pomoc na blízku :-)
S láskou všem ženám Marta
(MartaZenata@seznam.cz,
3. 6. 2009)
|
