Závěrečné bilancování

Konec jedné etapy znamená začátek další. Časový úsek poloviny roku mi ohraničil období, ve kterém jsem procházela kompletní Terapii Něhou zvanou Jednička a Dvojka. Mám pocit, že krátké bilancování je na místě.

Minulé léto, plná odhodlání se sebou něco (nechat?) udělat, jsem vstupovala na neznámé území mně nové zkušenosti. Slova chvály a nadšení z webových stránek pana Havelky mi naznačovala, že budu vtažena do léčby, nasměrována k lepším zítřkům, opečována a vyléčena. Opečovávání mého nízkého sebevědomí se dělo, nové nasměrování mého myšlení neustávalo, takže jsem se ke slovům chvály na trpělivou a důraznou práci něhoterapeuta postupně přidávala.

Hodiny společné práce pokračovaly mým vlastním učením se vidět a posuzovat lidi, věci, události, prostě život z jiného úhlu pohledu, než doposud. Často to bolelo, a bolí stále, je to dlouhodobý proces. S pomocí odborníka, který byl nucen si své bolesti také vychutnat, je cesta očisty a změny jistější, lépe značená a rychleji ubíhá. Ubíhá rozhodně příjemněji, než, pokud si troufnu soudit, jinými způsoby terapie. Doteky něhy jsou nenahraditelné. Potvrzují to nadšené výroky klientek, se kterými mohu jen souhlasit.

S trochou nostalgie a s pocitem vděku a úcty tedy končím kompletní TŇ spolu se slovy Osho:

„Dlužíte sami sobě, abyste se hluboce, pronikavě podívali na to, jak nakládáte se svým životem. Objevujte, nechoďte jen okolo a vstupte do chrámu života. Branou do něj je vaše srdce… Nepředstírejte, co nejste. K tomu nás nutí morálka, která v nás vytváří pocit viny …“

Helena (leden 2008)