Odvaha řešit to po svém

Na jaře letošního roku jsem prodělala dvě operace, ze kterých jsem se nějak dlouho zotavovala. Začátkem července jsem se najednou nacházela ve stavu hlubokého smutku, deprese, chaosu v myšlení, neviděla jsem vůbec nic pozitivního ve svém dalším životě. Měla jsem za sebou velmi náročné hektické pětileté období plné nečekaných událostí i zdravotních problémů. I když jsem se dokázala radovat z každodenních maličkostí, vůbec jsem si nevěděla rady se svým dalším životem, pracovním i osobním, byla přede mnou jenom tma a neznámo, často jsem jakoby bezdůvodně plakala, měla jsem pocit, že se stále motám v bezvýchodném kruhu. Ztrácela jsem pomalu i chuť se hýbat, dokonce jsem se přistihla, že i špatně dýchám, a najednou mi blesklo v hlavě, že to není jen tak obyčejná deprese, že se děje něco mnohem hlubšího, že to vůbec nejsem já, protože ve své podstatě jsem optimista a akční člověk a když je zle, tak i bojovník. Cítila jsem se osaměle a připadalo mi, že mne nikdo z rodiny nechápe.

Uvědomila jsem si, že to sama nezvládnu a že potřebuji pomoc. Vzpomněla jsem si, že začátkem roku vyšel v Meduňce článek o terapii něhou a že mne již tenkrát napadlo, že by to mohla být moje cesta k řešení mého déletrvajícího chaosu v životě. Našla jsem si proto ve svém diáři uložený kontakt a zavolala panu Havelkovi, který velmi dobře odhadl mou situaci a v krátkém termínu si mne objednal.

Pan Havelka mne ještě celou rozklepanou po dlouhé cestě a předchozích probdělých nocích přivítal, uvedl do velmi příjemně vybaveného pokoje, nabídl čaj a já se rázem cítila jakoby doma. Byla jsem velmi uvolněná, pan Havelka mi pozorně naslouchal a ve mně sílilo přesvědčení, že jsem na správném místě a u správného člověka, který mi pomůže rozmotat klubka mých problémů.

Za zvuků uklidňující hudby mi pan Havelka jemně hladil záda a pod doteky jeho rukou se mi postupně vracel klid, pocit pohody a bezpečí. Vnímala jsem intenzivně doteky, okolí, měla jsem pocit, že se koupu v paprscích duhového světla proudících z vesmíru, vesmírná energie jakoby po mně pod rukama terapeuta poskakovala v jiskřičkách a pronikala hlouběji do mého těla naplňovala mne klidem. Svěřovala jsem se bez obav a s důvěrou s různými životními zážitky, občas jsem si poplakala, občas jsme se zasmáli, jemný humor pana Havelky mi pomohl zvládnout některé mé hněvivé výbuchy, když jsem mu líčila některé situace ze svého života. Ke konci sezení jsem se naučila rituál přijetí, který se stal součástí každého mého dne, stejně jako třeba čištění zubů. Po skončení první terapie jsem se cítila klidná, sice se mi trochu točila hlava z hlubokého kontaktu s vesmírem, ale byla jsem naplněná důvěrou, že budu opět v pořádku.

Prvních několik dní po terapii jsem po velmi dlouhé době poprvé spala hlubokým spánkem, ráno se budila odpočatá, opět veselá, dokonce jsem si za pár dní začala opět zpívat a hopsat při taneční hudbě. Bylo to jakoby náhlé probuzení k životu, K mému velkému překvapení jsem zhubla za čtyři dny po terapii o 4 kg, tento úbytek váhy mi po půlroce stále vydržel, takže jsem začala opět nový život tím, že jsem to byla opět já, pořídila jsem si nový šatník. Po druhé terapii se mi ustálil můj zvýšený krevní tlak natolik, že jsem odbourala večerní lék, začala jsem trvale spát velmi dobře. Změny mého chování si začalo všímat i okolí, najednou jsem se v průběhu dalších sezení vracela jakoby zpět k sobě, k tomu, jaká ve skutečnosti jsem a ne jakou jsem dovolila, aby mne okolí mělo. Známí lidé mne nepoznávali.

Jak jsme postupně s panem Havelkou v průběhu dalších terapií hledali a nacházeli kořeny mých problémů, jakoby ze mne postupně vše zbytečné a celá minulost odpadávala a já se cítila sama sebou, stala jsem se opět tou holčičkou, která objevuje nové věci a důvěřuje světu, přes své životní zkušenosti, cítila jsem se silnější a odolnější. Přijala jsem odpovědnost za svůj život, vracela se mi odvaha řešit si vše ve svém životě po svém v souladu s tím, co se líbí a vyhovuje mně, vracela se mi poškozená ženská sebedůvěra. Černá opona v mé mysli se postupně rozhrnula a uviděla jsem osvětlené jeviště, skutečnost, že můj život má smysl a že záleží na mně, jaký směr se rozhodnu mu dát, jak využiju podpory vesmíru. V průběhu terapií se dále zesiloval můj kontakt s vesmírem zprostředkovaný terapeutem. Ze začátku jsem se cítila vyprahlá jako suchý lesní mech, vesmírná energie jakoby v kapkách do mne vtékala a ten déšť byl stále hustší a já jej nasávala. S přibývajícími sezeními jsem zažívala takové pocity sounáležitosti s vesmírem, že jsem se vnímala jako jedna z jeho částic letících časoprostorem a přitom jsem byla plně přítomna. Uprostřed tónů znějících z reproduktorů a z vesmíru, které jsem vnímala, jsem našla své místo. Přestože jsem byla ukotvena na zemi pomocí laskavých rukou pana Havelky, vnímala jsem celý vesmír a poddávala se jeho řádu.

Jsem velmi ráda, že jsem se odhodlala podstoupit terapii něhou. Jsem to opět já, dobře spím, tančím, zpívám, budím se veselá a odpočatá, opět si dovedu poradit s věcmi okolo sebe. Díky rituálu přijetí také lépe přijímám vše, co se kolem mne děje. Rituál přijetí učím všechny kolem a taky terapii něhou všem, kteří mají podobné problémy, jako jsem měla já, s láskou doporučuji.

Jana H. 54 let (prosinec 2007)