Na křídlech kolibříka...

Dostala jsem kolibříka…

Dostala jsem kolibříka darem od svého něžného terapeuta na rozloučenou… Je to dar vskutku něžný a symbolický, neboť je to právě TEN KOLIBŘÍK, který střeží a ohraničuje požehnaný čas mezi dvěma cinknutími. Ten, který se vznáší nad tou nepatrnou a přece nekonečnou „archou úmluvy“ mezi námi a Vesmírem. Kolibřík tak modrý jako je letní nebe za soumraku, tak modrý jako je láskyplné vyjádření náklonnosti, sounáležitosti a sdíleného lidského tepla. Kolibřík, který mi už navždy bude připomínat průsečík mého života a dosud nepoznané uzdravující NĚHY…

Jako by celá má dosavadní cesta života byla jediným strastiplným a dlouhým směřováním k tomuto osudovému bodu, k velkému třesku, k mému probuzení, k mé dospělosti… V tomto jediném bodě jako by se zúročila všechna má bolest, všechna zranění, která jsem utržila. Jako by se zvedla naráz všechna zarezlá stavidla STRACHU a UTRPENÍ a osvobodila všechny nekonečné možnosti a varianty života. V té jediné mezní „chvíli“ jsem dospěla a převzala odpovědnost, nejen za svůj život, ale i za své city, myšlenky a emoce, a PŘIJALA to všechno včetně své bolestné minulosti, a pochopila jsem v hloubi svého srdce, že cenu, kterou nedokážu dát sama sobě, mi nikdo z mého okolí prostě nedá. A právě něha způsobila, že se pomalinku učím otevírat své bolavé dlouho uzavřené srdce a „zveřejňovat“ své bolesti, trápení, stará zranění, své chyby a omyly, své nedokonalosti, (kterých jsem se dříve tolik bála), protože právě v tom je to kouzlo nechtěného – pokud to vše dokážeme odhalit světu, paradoxně se tak stáváme nezranitelnými a svobodnými!

A tak se mým Fénixem povstalým z trosek a popela stal kolibřík. Ten vzrůstem nepatrný avšak božsky dokonalý něžný tvor zářící jak diamant, tvoreček s obrovským srdcem, nesmírně houževnatý a odolný, každým pohybem svých křídel opisující nekonečno… Má duše přišla jako ustrašený ztrápený špínou vláčený vrabeček s polámanými křídly… a zahřívána lidskou blízkostí, náklonností a empatií vzlétla z těch něžných dlaní jako zářivý jedinečný svobodný a krásný kolibřík…

Tak obrovskou uzdravující sílu a moc má lidská blízkost, lidská něha! Takovou obrovskou silou a mocí disponuje každý člověk, který je jí schopen…

Dana, 30. 1. 2008  

(Pokud by někoho zajímaly v paměti uvízlé útržky z mé cesty něžnou terapií nebo mým neněžným životem, ráda se podělím.)