Co nepsali ve Vlastě

Vážená paní šéfredaktorko, chtěla bych reagovat na článek Zuzany Schneidewind První český něhoterapeut (Vlasta 8/2008, s. 37-39), který je podle mě nekvalitní a hlavně v naprostém rozporu s mými osobními zkušenostmi z terapie něhou.

Všechno, co potřebujete vědět o TŇ a nepsali to ve Vlastě

Článek První český něhoterapeut (Vlasta 8/2008, s. 37-39), jehož autorkou je Zuzana Schneidewind, informačně nestydatě těží z internetových stránek www.terapie-nehou.cz. Tento základ redaktorka obohatila o tématicky nesouvisející doprovodné texty, zlehčující poznámky a ironické popisky. K práci Jana Havelky se už dopředu staví s nepřiznaným vzrušeným pohoršením, a tím se přesně trefuje do představ většinové čtenářky Vlasty. Podobně lacině by se dala popsat „podezřelá“ situace, kdy na ležící svlečenou ženu sahá „jistý“ pan XY, „údajný“ masér, lékař nebo reikista (pak by žena mohla být oblečená). Mohli bychom se pak pozastavovat nad tím, že pan XY má ve svém pracovním prostředí dekorace, zapaluje aromalampu, tyčinky, pouští a vypíná hudbu a nakonec chce za svou péči peníze. Mohli bychom s nesouhlasným údivem citovat nadšené ohlasy klientek, kterým se kúra líbila, jako by snad bylo čistší a správnější, kdyby se jim nelíbila a „jen“ jim pomohla.

Zuzana Schneidewind píše, že něhoterapii zkusila ze zvědavosti, přistoupila k ní s obavami a dotyky jí nakonec nebyly příjemné. Jistě nebyla sama, takto mohly reagovat i další ženy. O působení něhoterapie v jiných případech to nevypovídá nic. Sedne-li si klientka na židli s hlavní myšlenkou „To jsem zvědavá, co to se mnou udělá.“ a postranní myšlenkou „Už se těším, až to budu vyprávět zítra v práci.“, účinnost bude asi malá. Záleží na tom, co se sebou uděláme my samy.

I já patřím ke vděčným absolventkám Terapie něhou. Neviděla jsem během terapie zlaté paprsky ani nic podobného, trvalo dost dlouho, než jsem se vůbec dokázala cítit volně v přítomnosti toho vysokého muže, který mně na konci prvního sezení stroze doporučil, že mám být odvážnější. Pan Havelka na mě pak působil rozličnými způsoby: mluvením, relaxací, hlazením a zpěvem. Všechny byly účinné. Vím, že některé ženy rozesmával, jiné rozplakával. Myslím, že má dar navázat opravdový blízký kontakt téměř s každou ženou, která je na to připravena, a komunikaci přizpůsobit tak, aby jí to vyhovovalo a hlavně pomohlo. Dělá to tak, že každou klientku s úctou přijímá takovou, jaká je: smutná nebo veselá, rozzuřená či apatická, otevřená nebo uzavřená, intelektuální či emocionální, uvolněná nebo stísněná, což je velmi příjemný pocit stálé opory a dobré východisko pro nahlédnutí klientčiny životní situace a její zpočátku třeba bolestivou změnu. Jan Havelka si mě získal i tím, že otevřeně mluví o svých nedokonalostech a životních chybách.

Toho - a jeho ochoty mluvit o svém soukromí - bohužel využila autorka reportáže z Vlasty, Zuzana Schneidewind, takže první a jediný český něhoterapeut tu vychází ve velmi nepříznivém světle. Je to škoda, protože je to muž na svém místě, který svou práci dělá dobře. Čtenářkám Vlasty a dalším potenciálním klientkám vzkazuji: Chcete-li si udělat skutečnou představu o tom, co nabízí terapie něhou, podívejte se na www.terapie-nehou.cz. Potřebujete-li ve svém životě akutně nebo i chronicky pomoc, využijte něhoterapeutických služeb, jste v bezpečí. Já jsem to udělala a nelituju, jsem teď mnohem šťastnější.

Hanka, 36 let (27. 2. 2008)