Láskyplné přijetí
Všechno začalo jednou z nejhlubších depresí, kterou jsem kdy měla, a ve které
jsem začala mít lehounce sebevražedné sklony. V té době jsem už nevěřila na
žádnou možnost jakéhokoliv zlepšení mého osobního stavu a vztahu. Vztah trvá od
mých 16 let a teď mi je 39 – takže si přeberte sami.
Tento vztah plus ostatní vztahy rodinné ve mě vyvolaly (já jsem to dovolila,
aby vyvolaly) pocit, že nejenom nestojím za nic jako žena, ale vlastně ani jako
matka (mám dvě děti), dcera a člověk jako takový. Při tom nejsem týraná žena – dá
se říct, že o mě manžel i pečuje – jenže mně je pak daleko hůř, protože mám
pocit, že jsem mentálně retardovaná, nemožná, neschopná, nemilovatelná.
Takže v té době jsem se opět dostala k Terapii něhou. Už jsem o ní slyšela
dřív, ale tentokrát mi opravdu sedla. Spouštěcím mechanismem byl ne zrovna
odpovídající článek v časopisu Vlasta (z mého současného
úhlu pohledu) – což mi teď připadá docela roztomilé.
Po úvodní půlhodině mi terapeut nabídl cíl: „potřebuje si v sobě
udělat pořádek“. S tím se nedalo než souhlasit, takže jsme se dali do úklidu.
Terapie i terapeut jsou opravdu jemní a něžní, horší byly nánosy, které se
postupně dostávaly ven. Tady už mi trochu docházejí slova – jsem hodně emotivní
člověk a něco opravdu popsat neumím, tak budu trochu zjednodušovat.
Z původního depresivního stavu jsem se s terapeutovou pomocí dostala k
láskyplnému přijetí sebe samé (děkuji), svého okolí (děkuji) i svého osudu
(děkuji). Potvrdila jsem si, že Vesmír je velice laskavý a má mě – a nás všechny
– rád. Že se snaží pomáhat jak může – když mu to nekazím. Že je krásné a stojí
za to být žena. A že být živý je fajnová záležitost. Udělala (a stále dělám)
jsem si pořádek v žebříčku hodnot a dovoluji si být svobodná a toužit – pokud
jste zatím nezkusili, vřele doporučuji, je to velice sladké.
Stálo mě to – kromě času a peněz, které oboje považuji za VELMI dobře
investované – krev pot a slzy. Terapie něhou není žádná sranda, ale VELMI, VELMI
stojí za to. Co jsem dostala navíc – poprvé v životě – láskyplné přijetí,
přátelství a pocit spojenectví.
Jsem opravdu hodně vděčná.
Marcela (1. 7. 2008)
|
