Dopis kamarádce

Milá Olinko, dlouho jsem Ti nepsala, ale všechno ti vysvětlím. Před rokem mě opustil manžel a já to snášela daleko hůř než bych měla. Já vím že tohle se děje dost často, ale já to prostě nezvládala. Znamenalo to pro mě ztrátu rodiny, ztrátu víry v muže, ztrátu všech životních jistot. Třičtvrtě roku jsem se utápěla v depresích a zoufalství. Vážně jsem to snášela dost těžce.

A v říjnu se to stalo. Konečně jsem si koupila počítač. No a začala jsem hledat alternativní způsob léčení depresí, když mi prášky nepomáhaly. Na internetu jsem narazila na Terapii něhou. Ani jsem si pořádně nepřečetla, co to vlastně je, a hned tam zavolala. Prostě jsem cítila, že to je ono. Byla to vlastně něha, co mi nejvíc chybělo. Ale ještě víc, než něha od druhých, mi chybělo něžné přijetí světa kolem i sama sebe.

Píšu ti to hlavně proto, moje drahá kamarádko, že vím, jaké problémy máš ty. Také už jsi vyzkoušela spoustu prášků a terapií a je to pořád špatné. Prosím tě, zkus Terapii něhou! Nedovedeš si představit, jak se teď cítím svobodně a spokojeně. Mám pocit že jsem se znovu narodila! Pochopila jsem kdo jsem a vážím si sama sebe.

Když jsme spolu slavily čtyřicítku tak jsme se smály, že život začíná po čtyřicítce. Život ale začíná až tehdy, kdy mu to opravdu dovolíme. Když se budeš pořád trápit, tak nebudeš opravdu žít nikdy. Tady je člověk který ti může pomoct. Mně už jeho terapie pomohla. Teď už se cítím v pořádku. Nevím jakým způsobem mu mám poděkovat, vždycky když se mi něco povede, tak si na něj s vděčností vzpomenu. Třeba to cítí a je rád. Prosím tě neváhej a zavolej mu. Věřím, že to vyjde.

Zdraví tě Ála.

(aliceplundrova@seznam.cz, 20. 2. 2009)