Po dvou sezeních

Po prvních dvou sezeních Terapie něhou mám dojem, že pro mě znamenaly možná víc, než mnoho předchozích let klasické psychoterapie, kineziologie, konstituční homeopatie a dalších technik. Moje vnitřní dítě, holčička Petruška, si konečně okusila, co to znamená mít plnou citovou nádrž, tedy být přijímána a milována, a teď vrní blahem. S mojí tragicky zemřelou maminkou jsme probrali okolnosti její sebevraždy a domluvili se, že se na příštím sezení pokusíme naše vztahy konečně vyřešit...

K Terapii něhou jsem se dostala přes zájem o regresní terapii, ale pan Havelka mi místo ní tvrdošíjně nabízel Terapii něhou s tím, že trvám-li na regresi, mám jít za Mílou Lukášovou. Přestože jsem si myslela, že mám takové psychické problémy, které mi nemůže vyřešit ani tuna něhy, pan Havelka mě dostal větou – cituji z jeho mejlu: „Dovoluji si vyslovit pracovní hypotézu, že analytické metody (včetně regresní terapie) na Vás moc nefungují, protože jste na ně příliš chytrá :-). Kdybyste se dokázala snížit ke kognitivně-behaviorálnímu nácviku, mohli bychom s tím v TŇ něco udělat“.

Při prvním osobním kontaktu jsem byla zklamaná, že živý „něhoterapeut“ není tak sympatický, jak se tváří na své fotce na webu. Když na mě poprvé položil ruce, prohlásil, že jako žena jsem zdravá a moje ženská energie je v pořádku, ale to já věděla, protože o zájem mužů nouzi nemám. Pak se mnou začal hrát „lodě“, což je jeho jednoduchá diagnostická technika, mapující ložiska utrpení. Zpočátku mě to moc nebavilo, ale po chvíli s námi ty „lodě“ začaly samy hovořit a tak jsme identifikovali Petrušku, frustrované vnitřní dítě s téměř absolutním hladem po lásce, pochopení a přijetí, tedy s „úplně prázdnou citovou nádrží“, jako mi bylo později vysvětleno. Původně jsem si Terapii něhou představovala jako něhu zabarvenou spíše eroticky, ale tady začala proudit něha zabarvená výrazně rodičovsky, a díky tomu si Petruška něhoterapeuta okamžitě adoptovala a on stal se jejím nejbližším kamarádem. Když se Petruška nabažila, dostala jsem lekci, jak ji mám sama hýčkat i mimo TŇ.

Na druhém sezení se nám přihlásila moje maminka, což vůbec nebylo příjemné zjištění a zezačátku ve mně vyvolalo zmatek. Něhoterapeut si s touto situací zjevně věděl rady, což mě uklidnilo. Díky tomu, co jsme doposud stihli s maminkou probrat, začínám vidět obrysy našeho rodového „průšvihu“ a cítím vděčnost, že už je snad vidět cesta kudy z toho ven.

Něhoterapeut směle porušuje řadu tradičních terapeutických pravidel, a možná právě proto je postup v TŇ produktivnější, než v jiných terapiích. Například mě po celou dobu terapie držel za ramena, někdy nade mnou stál, někdy za mnou seděl. Vidím to jako příjemnou a užitečnou inovaci, protože doslova v terapeutových rukách jsem se cítila po celu dobu terapie velmi bezpečně, jako by mě těma rukama řídil.

Pana Havelku jsem si vybrala jako osobního terapeuta a už u něj chci zůstat. Za Mílou Lukášovou už nepůjdu jako klientka, ale jako zájemce o její kursy regresní terapie. V Terapii něhou už se tvoří fronta, tak jsem si raději pana Havelku předplatila a zatím vypustila homeopata, masáže, lymfodrenáže atp.

A závěrem – opravdu doporučuji!!! Pan Havelka je jeden z mála schopných a nezištných lidí v té naší české kotlině. Vyvinul svou vlastní metodu, a i když se její podstata i průběh špatně popisuje, tedy alespoň já jsem zpočátku vůbec nechápala o co jde, přináší výsledky.

PhDr. Laura Laubeova-Kinghan, červen 2006